BYDLENÍ VE STARÉ HAVANĚ
V minulosti na Kubě nebyla možnost koupě bytu do osobního vlastnictví. Kubánci mohli získat byt výměnou nebo dědictvím. Vláda udělovala byty také vynikajícím zaměstnancům. Tyto programy skončily v 90 letech.
Také vznikaly tzv. mikrobrigády, kdy se zájemci o byty připojili k zedníkům, kteří byty stavěli. I dnes je velký nedostatek stavebního materiálu.
Po revoluci v roce 1959 opustilo Havanu téměř 500.000 lidí. Jejich majetek propadl státu. Do bytů, které po nich zůstali se nastěhovala chudina z venkova, vojáci kteří bojovali s Fidelem, studenti apod. Byty byly moderně vybavené americkým zařízením a noví nájemníci neuměli s vybavením zacházet. Některá zařízení zničili nebo vyházeli. Nikdo jim neukázal jak je užívat.
Podle kubánských architektů stojí některé budovy v Havaně jen zázrakem, říkají tomu “estática milagrosa”- zázračná statika. Při prohlídce staré Havany jdeme raději prostředkem ulice, ne pod balkony
Od roku 2011 je možnost prodeje a koupě nemovitostí.
Kubánci mohou vlastnit maximálně 2 nemovitosti. Například jednu ve městě, k trvalému bydlení a jednu na venkově nebo u moře k rekreaci.
V některých případech bydlí pod jednou střechou tři až čtyři generace. Tím bývá soužití poněkud náročné. Na Kubě je velké procento rozvodovosti. Má to i své výhody. V domě je vždy chůva, která pohlídá děti, ošetřovatelka, co se postará o nemocné, hospodyně, která nakoupí… 
.
